Vernisáž 28/02/2024, 18:00
Galerie Kuzebauch
29/02/2024 – 07/05/2024
Komentovaná prohlídka výstavy v úterý 26/03, 17:00
Sklo francouzského tatéra Lionela Fahy, jeho ženy Tal Agam ( odtud spojení AgamFahy) a českého skláře Martina Janeckého by asi většina publika prvoplánově nazvala frekventovaným termínem „tetovací sklo“ („Tatoo glass“). Svádí k tomu fakt, že třetinu tohoto tria tvoří světoznámá osobnost soudobého tetování, považovaná za průkopníka francouzské nové vlny tetuáže. Nemohli bychom se však více mýlit. Tetování jako důležitý sociální a výtvarný aspekt doby bylo vzato v potaz již před dobrou desítkou let v horních patrech aktuálního volného umění, jak je presentuje například Benátské bienále. Navzdory tomu sklo tetování stále předvádí jako banální dekoraci převzatou z populárních tetovacích vzorů a aplikovanou na zcela běžné povrchy tvarů sériové sklářské výroby. Dá se tedy říci, že jde o marketingový tah, jak oslovit miliony příznivců tetování a zvýšit tak prodej nudného nápojového a dekorativního skla.
When the lights come on, 2021 – sklo tvarované za horka z volné ruky – h 45cm × w 30 cm × d 20 cm – foto Robin Malátek
Proto jsme takový titul show vyloučili. V případě objektů tria Agam – Fahy – Janecký jde totiž o zcela něco jiného: o vytvoření jedinečných objektů, o vznik nových forem autorského skla se speciálním poselstvím a obsahem. Tyto unikáty jsou výsledkem součinnosti tří nezávislých osobností, které jsou dokonalými profesionály vystupujícími ze své komfortní zóny hlavně proto, že milují výzvy. A proto mají také vysoké umělecké ambice i v dalších oblastech, které na svých životních poutích potkávají. S tetováním, tak jak se s ním běžně setkáváme na tělech svých souputníků, byť někdy i dost excentrickým, tyto experimenty nemají nic společného. Jde o nezávislé kreativní myšlení, tj. výtvarné vize tatéra, designérky, a neméně proslaveného výtvarníka – skláře, které spojilo letité kamarádství stavící na podobném generačním nastavení souvisejícím s punkovou kulturou, se vztahem k výtvarné historii a kultuře jiných národností. Jsou svého druhu vizionáři překračující hranice konvenčního, a to jak ve svých oborech, jimiž se běžně presentují, ale i v této nové společné tvorbě.
„Pokud se chcete rozvíjet, musíte cestovat.“ říká Lionel Fahy ve videu, které o něm natočil Jan Dufek (Jan Dufek, Lionel Fahy v Praze 2022). Tvůrci tuto tezi více než naplňují, sjezdili půlku zeměkoule, milují Prahu, v níž jeden žije trvale a druzí dva ji navštívili více než desetkrát. Nakonec cestování tuto součinnost zahájilo. Poprvé se setkali, když Martin Janecký pracoval a žil na Aljašce. Při druhém setkání v Paříži si slíbili, že budou jednou spolupracovat. I když se viděli i potom, k této tvorbě došlo až nyní, tj. po 10 letech v Janeckého studiu v Praze. Je samozřejmé, že směr projektu určují kresby, zatímco Janecký geniálně převádí tyto 2-D vize do 3-D formy. A tím má na výsledku velký podíl nejen z hlediska sklářského řemesla, ale i kreativní složky, protože převedení náčrtu do skla vyžaduje nejen řemeslnou ekvilibristiku, ale i finální výtvarnou vizi. V ní se všichni tři nemají problém setkat. Na základě osobních poznání a nastavení, se jim v myšlení řetězí apokalyptické snové vize mnoha původních kultur a vznikají tak vizuální eposy, až psychedelické vize, kdy je sen postaven nad realitu, nebo o ní vypovídá víc, než ona sama.
Sylva Petrová, kurátorka výstavy
