K výtvarníkům, kteří mají dar poutavého vyprávění, patří sochařka Alena Matějka. Po sklářské škole v Kamenickém Šenově absolvovala magisterské a doktorské studium v ateliéru skla prof. Vladimíra Kopeckého na pražské UMPRUM, včetně dvouměsíční praxe na Glasgow School of Art ve Skotsku. Dnes sice žije na české Vysočině, ale část roku tráví ve Švédsku a Itálii. Ráda spolupracuje se svým manželem kamenosochařem Larsem Widenfalkem.
Alena Matějka se materiálově sice neomezuje pouze na sklo, je však v její tvorbě nenahraditelné. Jaký jiný materiál by také v sobě dokázal spojit pomíjivost okamžiku s věčností, doslova ztuhnout v čase a vytvářet zdánlivě statický kabinet kuriozit, v němž se však dynamicky prolíná realita s fikcí, empatie s ironií? Tavené skleněné plastiky Aleny Matějky, často v kombinaci s jinými prvky (včetně vycpanin), uvádějí diváka do rozpaků, nedávají mu komfortní pocit jistoty a nutí jej k reakci.
Své příběhy nevypráví lineárně, právě naopak – libuje si v paradoxech, dějových zvratech a překvapivých kontextech. Dokáže organicky propojovat to, co teoretici někdy nazývají vysokým a nízkým uměním. Bravurně pracuje s nadsázkou i provokací, proto je její vyprávění tak poutavé a inspirující.